a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 #

lirik lagu chloe hardesty - final girl, hardesty

part 1:
a já vzlétám
absence čehokoli pod nohami připomíná pozemskost
já vzlétám
nad hlavou černočerná samota, co zdá se jako noc

zitra se uvidíme ve škole, snad doma nenechám hlavu
ale pro dnešek jsem high jako moje score v balatru
hunnid percent, no reaction, i když už mi bliká světlo
je to sůl do rány, ale nic tak dobře necítilo

slyším za sebou kroky, dech
pavouci, co lezou po mých zdech
se přeměnili v růžová oblaka, co kryjí vše krásné
k~n~lizace, špínu, tagy a posměch

jestli chceš, tak můžeš vent, tho věz, že nejsem crewmatе
ale jsem tu pro tebе furt, i když ne vždy v pohodě
vidím jak si ostatní mysli, že barama jde dobít svět
zvedají pravice pod záminkou, že z nich bude novej west

a přejí si na západ, kde je výhodnější rat race
hledaj únikovej východ a najdou si jenom case
ztratili svůj kompas a prosí na livech o donate
to je crazy, couldn’t be me, říkám si dnes, snad i za týden
popraskaný boty, huh, roztrhaná bunda a beanie na hlavě
když procházím noci, huh, vypadám jak fanda ovoce a nejen v jídle
je mi líto všech žen, heh, vidět se, taky přejdu ulice
vidím to bídně, brýle z dmka zhoršujou výhled
maj napiču fit, yeah
to se snad fitne

a začíná mi docházet, že mám ten život, co jsem se bála žít
vypálenej dopamin, battle~scarred tělo, závislost na hudbě a nejen ní
v poslední době jsou zvukový vlny jediná věc co mě úspěšně unáší
a nechci se unýst, ale kdyby mě unesla tak bych se moc nebránila

zní to jak píčovina, no možná je přímá komunikace jedinej způsob jak se se mnou domluvit
tak dlouho jsem se topila mezi řádky, že mi nedošlo, že většina je na nich
je to cool, v pohodě, a pocit že mi každej jeden člověk furt lže do očí
mi ničí jakýkoliv sociální povědomí
…kurva

jen dýchej
(potáhni), dýchej
(ještě jeden), dýchej
dokud to nehitne, tak mám jeden cíl
držet se všech sil, neovládnout se sny a~

neznám tato souvětí, cizí náměstí
a ty mě nevidíš, je to tak nejlepší
jestli se probudím, tak si neodpustím
obrátím další list v kalendáři, kde nic není
rozkládám se na matraci, přitom levituji
po windows xp pozadí se svými přáteli
jestli se probudím, tak si neodpustím
ale pro teď si užívám slunce digitální krajiny

part 2:
postel, tma a volnej pokoj, co nezná můj zájem
jestli dneska nejdem do klubu, zítra můžeš řvát amen
dám jen teď jeden mud cup
do petky a na ex, na ex
„máš tu zelenou sračku na zubou“
píče, shoutout~ (shoutout, shoutout)

mezi aktuálním učivem a d~ch~m v ní, myšlenka
měla bych mít disclaimer, nejmíň, co můžu udělat
všichni říkaj jak je jim to jedno, jen mají dumb slova
ale uvnitř mě je pocit, kterej nemůžu vykopat

kterej nejde z~onanovat, kterýho se nedá zbavit
kterej jsem drogama zvládla jen na chvíli pozastavit
ale všechno mě to dohnalo a ztratila jsem soucit
kde jsem nejvíc potřebovala mít pocit, že mám navíc

že jsem se nenarodila jen jak plot device pro ostatní
že všechny cykly se daj zlomit, je jedno jak jsou všední
je jedno, kolik železa musím do sebe vypálit a vpálit
v kůži podkovy a různ0běžný čáry
a tak žij, je to jen další den
vše se mi vrací
vše, co jsem ze sebe dostal
vše, co jsem do sebe dostal
jsem na pospas a můj odraz v jejich očích mi nedělá líp
ani omylem

motorový křik za zády jede na promile
krev v mých očích už neoslepuje
nesnášet je lidské a my nejsme bohové
final girl hardesty, jediná co přežije

krvácím z krku, uh
ráno jsem se oholila špatně
a přemýšlím, co jsem dneska vlastně měla na oběd
když zavřu dveře, zařvu čau a zalezu do pokoje
mámě jsem ještě neodpustila za vypálené skříně

testy na pracovním stole připomínaj mou futilitu
soustavně počítám hodiny do dne, kdy mi bude 27
všichni jsou tak chytří, krásní, lepší než já kdy budu
aspoň že mám paranoiu, huh

vidím oči v každém stromu, cítím uši v každé zdi
bojím se příšer pod postelí, i když už píšou mi z banky
i když už mam vlastní zodpovědnosti, co plnit nedokážu
nemám nic, co ostatním odkážu

a day to day nevidím obměnu, ani year to year
i když jsem paměť a vzpomínky vyměnila za klid a mír
je to to nejmenší a taky jediné, co bych mohla chtít
ale před nikým ani slovo, bojím se, že uslyším:

žij, je to jen další den
vše se mi vrací
vše, co jsem ze sebe dostal
vše, co jsem do sebe dostal
jsem na pospas a můj odraz v jejich očích mi nedělá líp
ani omylem

motorový křik za zády jede na promile
krev v mých očích už neoslepuje
nesnášet je lidské a my nejsme bohové
final girl hardesty, jediná co přežije, yeah

říkáš, že žádná věc na nás není stejná
ale já vím, že i tebe trápí samota
tak píchej koho chceš, máš na to právo jako žena
využívej svých předností, které já nemám

i když sama moc dobře víš, jak moc jsem vždycky chtěla
ale z hormonové terapie jsem až moc vyděšena
lidi říkají at čekám, ale mně se krátí čas
dokud to nevzdám, neudusím její hlas

tahle kůže není moje, tahle kůže mi nepatří
vidím jak se díváš na mě, jsem zkurvená hříčka přírody
co už tu dlouho nebude a do roka se vypaří
společně s jejími slzami, co pokropily okolí

tyhle vlasy nejsou moje, u odpadu ve vaně v osmnácti
slouží jak připomínka, jsem error naší reality
připomínají estrogenové nedostatky
památka na zapomenuté pátky

žij, je to jen další den
vše se mi vrací
vše, co jsem ze sebe dostal
vše, co jsem do sebe dostal
jsem na pospas a můj odraz v jejich očích mi nedělá líp
ani omylem

motorový křik za zády jede na promile
krev v mých očích už neoslepuje
nesnášet je lidské a my nejsme bohové
final girl hardesty

part 3:
jedna akce při smyslech, už nikdy víc
všichni naokolo jsou kreténi, co nemaj co říct
bigotní kecy jsou vtipný, jen když se topím v promilích
ale všechno to mělo být pro tebe, no nic

a tak jsem recoinula (huh~huh), dvakrát tolik
noci jsou prezentace, vzpomínky jen snapshoty
za noc jsem vyhulila ekvivalent celoroční spotřeby
teda prej, zjistila jsem od přátel o půl rok později

jo zlato, buď mi blíž, já už nemůžu klesnout níž
hlavně, že o mně nic nevíš, aspoň na noc můžu byt normální
tvýho ex nechci řešit, dnes nebudu polštář emoční
dnes si nezasloužím slyšet cokoliv, co máš na srdci

a zítra to už bude jedno, jestli mě jak teď uvidíš
vyměníme pohled, domů každá po svých
tohle není naposled, ale nevíme jestli poprvý
máme v tom zmatek, i když jsou naše tváře povědomý

dnes se vyžívám ve vzpomínkách, který se staly a opakovaly
nesnáším zpovědi, tak jen vzpomínám na věci, co mě roky provázely
pokřižuji se dezinfekcí, ulehnu do své komnaty
zlomím si končetiny ať ven nevycházím
ať zatratím vše, co mou duši očistí

neumím ani žít, když vedena jsem něčí rukou
tak jak mám žít bez nich na vlastní pěst? nemohu
když se neustále, každé roky, casting obměňuje trochu
tak vím, že další sezónu nedáme
takhle ne

a vím, že žít jako divák ostatních mě daleko nedostane
no začátek to je
možná i konec, pokud nezničím svoje staré koleje
a nepostavím si druhé

a tak piju z důvodu, abych se nemusel cítit sám
dej mi pod nos cokoliv, po ním půjdu, ať mohu dýchat
když mě před rokem chytla má první panická attacka
myslela jsem, že ráno budu jen policejní případ

s hlavou v hajzlu, rukou na srdci, prosila o odpuštění boha
za rodinu, za to, kolika lidem jsem ublížila
za vše, co ostatním dlužím a ještě jsem nesplatila
v hlavě “chce mě víc mučit?”, když jsem se ráno probudi~

(když jsem se ráno probudila)
(když jsem se ráno probudila)
(když jsem se ráno probudila)
(když jsem se, když jsem se ráno probudila)
(když jsem se ráno probudila)
(když jsem se ráno probudila)
(když jsem se ráno probudila)
(když jsem se, když jsem se ráno probudila)

- lirik lagu chloe hardesty

Lirik lagu lainnya:

LIRIK YANG LAGI HITS MINGGU INI